V Rychnovském deníku vyšel obsáhlý rozhovor s kosteleckou legendou, aktuálně hrajícím trenérem B týmu a trenérem přípravek, Tondou Řehákem. V anketě deníku o nejpopulárnějšího fotbalistu Rychnovska zvítězil s 5 132 hlasy. 
Celý rozhovor v článku a na stránkách deníku.
Antonín Řehák: Na okresní úrovni to jde odskákat po jedné noze
Fotbalista Antonín Řehák (38) léta válel za áčko Kostelce nad Orlicí, teď už i kvůli achilovkám kope za béčko. Kostelecká ikona ovládla anketu o nejpopulárnějšího hráče Rychnovska.
V osmatřiceti letech je ikonou fotbalového klubu z Kostelce nad Orlicí. Dlouhá léta válel za A tým v krajských soutěžích, nosil kapitánskou pásku, v posledních letech se však pomalu přesouval do B mužstva, u kterého je nyní hrajícím trenérem. Vedle toho také trénuje děti. Antonín Řehák je oblíbený, lidé ho mají rádi. Důkazem je budiž triumf v anketě Deníku o nejpopulárnějšího fotbalistu rychnovského okresu. „Jsem za to rád, vážím si toho,“ netají radost.
Můžete se pyšnit titulem Nejpopulárnější fotbalista okresu Rychnov nad Kněžnou, co na to říkáte?
Jsem rád, že jsem vyhrál. Chci poděkovat rodině, fanouškům, známým, spolupracovníkům i spoluhráčům, zkrátka všem lidem, kteří mě podpořili. Vážím si toho, že jsem získal titul nejpopulárnějšího hráče okresu.
Jak vůbec berete takovouto anketu? Vážně, či spíše s humorem?
Dalo by se říct půl na půl. Všechny kluky, kteří byli v anketě se mnou, znám. Někteří z nich jsou opravdu bombarďáci a také by si to zasloužili vyhrát. Takže musím říct, že si tohoto vítězství opravdu vážím. Koukal jsem, že se do toho zapojilo a hlasovalo poměrně dost lidí, tudíž anketa nějaký úspěch měla.
Získal jste 5132 hlasů, což je slušné číslo. Kde se takový počet vzal? Sháněl jste nějak hlasy?
Ze začátku, když jsem zjistil, že ta anketa je, když mi kluci z fotbalu říkali, že něco probíhá, tak jsem si říkal: Hlavně abych nebyl poslední (usměje se). Bavili jsme se o tom ve srandě. Když potom nějaké hlasy přibývaly, tak se do toho vložili i kluci z práce, rodina, hráči a známí. Ve výsledku bylo potom do toho zapojeno docela dost lidí, tak mě i překvapilo, kolik hlasů jsem měl.
Máte ponětí, kdo vás nejvíce podporoval?
Nejvíc rodina a známí, kamarádi, kteří do toho zapojili i další známé, byl to takový provázanec.
A co třeba spoluhráči? V kosteleckém klubu také trénujete přípravku, nemohli to být i rodiče dětí?
Ano, také, ale nejvíce určitě rodina a nejbližší kamarádi. Ale jinak se zapojili všichni hráči v klubu, bylo to vyvěšené na našich webových stránkách. Zapojilo se hodně lidí, až mě to překvapilo.
Rozhodovalo se mezi vámi a Tomášem Kosem z Týniště. Výsledný rozdíl byl pouhých 82 hlasů. Sledoval jste průběžně, jak je souboj o prvenství nesmírně vyrovnaný?
Jo jo, já mám totiž dvě děti, sedmiletého syna a desetiletou dceru. Oba to docela sledovali a hlásili mně průběžný stav skoro každý den.
Takže vždycky asi i rovnou hlasovali, že?
No samozřejmě (směje se).
Co vám pak na vítězství říkali spoluhráči v klubu a děti?
Děti byly možná i šťastnější než já. Spoluhráči mi gratulovali a říkali, že cena je ve správných rukou.
Je vám 38, léta jste byl oporou, středopolařem a kapitánem kosteleckého áčka. Kolik sezon jste odkopal na krajské úrovni?
No (zamyslí se), řekl bych, že to bylo jednadvacet sezon. S jedním spoluhráčem jsme totiž hráli stabilně za áčko už od necelých sedmnácti let. Takže jsme do toho vlítli vcelku brzy.
V jakém na všechna ta léta vzpomínáte?
Byly to pěkné roky, hlavně kupa zážitků. Poznal jsem hromadu správných kluků, spoustu dobrých fotbalistů. Vzpomínám na to opravdu jenom v dobrém. A teď právě na to navazuju tím, že v Kostelci hraju za béčko, takže na fotbal nezanevírám i ohledně na ten můj věk. Pořád mě to baví a naplňuje. I s tím, že nyní také trénuju děti. Dá se tedy říct, že fotbalu zasvěcuju celý svůj život.
Zahrál jste si ale i divizi, viďte?
Na tyto dvě štace vzpomínám také rád. Nejprve jsem si v jednadvaceti zkusil divizi na půl roku v Ústí nad Orlicí, kde jsem hrál pod trenérem Bočkem. Bylo to docela úspěšné období, dařilo se nám, převážně jsme vyhrávali a umístili jsme se tenkrát do první šestky. Druhý můj divizní výlev byl v Týništi nad Orlicí, přesně neřeknu rok, ale může to být zhruba tak dvanáct let zpátky. Tam jsem působil rovněž půl roku. Vzpomínám na to také v dobrém, ale tam už to bylo výsledkově horší, neboť jsme hráli o záchranu. Potkal jsem se tam s Radimem Ottmarem, který pak chytal ligu za Hradec. V týnišťském dresu jsem odehrál jeden ze svých největších zápasů kariéry, když jsme v poháru nastoupili před zhruba čtrnácti stovkami diváků proti ligovému Brnu. To byl velký zážitek a rád na tohle utkání zavzpomínám. Obě tato hostování byla dobrými zkušenostmi do dalších fotbalových let, zkusil jsem si trošku vyšší level. Pak jsem mohl ty poznatky i zkušenosti předávat dál klukům v Kostelci na o něco nižší úrovni.
Teď už takové ambice nemáte a postupně se přesouváte spíše do béčka, kde jste hrajícím trenérem?
Ano, přesně tak. Už před dvěma roky jsem nechtěl hrát za áčko, protože jsem měl nějaké zdravotní problémy s achilovkami, se kterými se tedy trápím dodnes. Ale na okresní úrovni to tak nějak jde zvládnout a odskákat po jedné noze, když to takhle řeknu. Pořád byly určité problémy, s áčkem jsme jednu dobu hráli i o záchranu, takže jsem byl furt ne nucen, ale prostě jsem chodil áčku pomáhat, když bylo potřeba. Každopádně jsem to pomalu směroval do béčka, i komunikací s trenérem A týmu a výborem, kde rovněž působím jako člen. Říkal jsem jim, že už se budu věnovat pouze béčku. Pak mi vlastně bylo nabídnuto, jestli bych B tým nechtěl trénovat. Udělal jsem si trenérskou C licenci, tudíž mohu na okresní úrovni trénovat dospělé i děti. Takže jsem se vrhnul na trénování, teď už druhým rokem budu trenérem béčka, navíc prvním rokem jsem začal trénovat předpřípravku a mladší přípravku.
Kdyby áčko někdy potřebovalo, jste pořád ještě připraven naskočit a pomoct?
Připraven jsem, nicméně už jsem to konzultoval s výborem a klub připravoval na to, že by to muselo být opravdu nezbytně nutné. Spíš mám vizi, aby hráli mladší kluci, na hřišti si to uhráli sami a nespoléhali na to, že veteráni budou v Kostelci zachraňovat fotbal. Už by to mělo být na mladých hráčích. Teď se snažíme do našeho klubu přivést i nějaké posily, takže počtem i kvalitou by to mělo být v pořádku. Doufám tedy, že už si za kostelecké áčko nezahraju. Už jsem se opravdu smířil s tím, že budu hrát za béčko.
Děti jste začal trénovat hlavně kvůli tomu, že tam máte syna?
Dalo by se říct, že také kvůli tomu. Fotbal ho začal bavit, pořád mě pak přemlouval, ať si s ním chodím kopnout. Vlastně v tom žil, neboť viděl, že hraju fotbal, tak ho to chytlo taky. Jednoho krásného dne byl na hřišti trénink, tak se ptal, jestli si s nimi může jít zatrénovat. Tak ho vzali mezi sebe a chytlo ho to, začalo ho to bavit. Musím zmínit, že i dcera chodí na tréninky a baví ji to. Obě moje děti tedy hrají fotbal. I v potaz tohoto se tedy snažím pomáhat tím, že trénuju děti, dalo by se říct, na plné obrátky. Takže to už mám jakoby na plný úvazek (zasměje se).
Geny se tedy u vašich ratolestí nezapřou?
Vypadá to, že ne. Docela se v nich vidím a vzpomínám i na moje začátky, když jsem byl malej. Dělá mi radost, že je to baví. A to je hlavní, že je to baví. To je na tom to podstatné. Oba chodí z tréninku domů spokojeni a těší se na další tréninky.
Jaké je to vést kolektiv dětí, ve kterém máte i ty svoje?
Není to jednoduché, musel jsem se na to připravit. I manželka mi říkala: Ne že na ně budeš nějakej divokej. Ale jak říkáte, je to těžké tím, že tam mám ty svoje děti. Snažím se je všechny brát jedním metrem a nedělat mezi dětmi rozdíly. Nicméně určitě jsem na svoje děti trošku přísnější, měly by jít příkladem, když po všech něco chci. Je pak dobré, když jdou ostatním příkladem a dělají to, co mají. V předpřípravce jsou třeba pětileté děti a v mladší přípravce pěti až devítileté děti. I z tohoto pohledu je to obtížné. Na druhou stranu dětí máme docela dost, což je dobře. Ale někdy je nedostatek trenérů a zvládnout pak takový počet raubířů, to není nikdy jednoduché. Je to psychicky náročné, ale když pak děti odcházejí z tréninku spokojené a těší se na další, tak to je přesně to, co si trenér může přát.
1. Antonín Řehák (Kostelec nad Orlicí B) 5132 hlasů
2. Tomáš Kos (Týniště nad Orlicí) 5050 hlasů
3. Tomáš Polívka (Lukavice) 2371 hlasů
4. Miroslav Mondík (Labuť Rychnov nad Kněžnou) 820 hlasů
5. Kamil Kaplan (Kostelec nad Orlicí) 509 hlasů
6. Jaromír Novotný (Rokytnice v Orlických horách) 252 hlasů
7. Lukáš Žid (SK Přepychy) 101 hlasů
8. Jan Kráčmer (Javornice) 93 hlasů
9. Pavel Krahulec (Dobruška) 48 hlasů
10. Jiří Počtýnský (Spartak Rychnov nad Kněžnou) 31 hlasů
11. Miroslav Pups (Vamberk) 18 hlasů
Celkem bylo v soutěži zaevidováno 14425 hlasů.
Zdroj: https://rychnovsky.denik.cz/fotbal_region/na-okresni-urovni-to-jde-odskakat-po-jedne-noze-20210518.html