Rozhovor s kapitánem Petrem Klapalem

Jméno: Petr
íjmení: Klapal
Pozice: Obránce (Kapitán)
Věk: 31
Kariéra: FK Kostelec n. O.
Přezdívka: Ječmen

Petře, jsi hráč, kte ve své kariéře zůstal po celou dobu věrný Kostelci, jaké si měl nabídky a myslíš, že toto pouto s Kostelcem už vydrží do konce tvé kariéry?
Vypadá to, že když jsem přišel v 90 letech na stadion poprvé, tak jsem to podepsal na doživotí. Vůbec netuším jak vypadal přestupní lístek, když se ještě vyplňoval. Samozřejmě nějaké nabídky byly, v žácích jsem měl přestoupit do FK Pardubice a další lákavá nabídka byla v 18 letech do Olympie HK, která měla v té době našlápnuto do divize, jinak ty lepší nabídky asi odstřelilo mé chování na place a nebo nejsem tak dobrý, jak předpokládám 🙂 V létě mi bude 32, to už asi na velkou kariéru nebude.

Klub se dal cestou svých odchovanců, co na tuto cestu říkáš z pohledu hráče i trenéra mládeže a co od toho očekáváš ty?

K této cestě se přikláním, do fotbalu moc peněz nejde aby si člověk mohl koupit hotové hráče, tak je lepší si vypiplat své odchovance. V našem oddíle je dost šikovných hráčů v mladém věku, ale spíše u nich narážíme na neochotu trénovat a plus spolehnutí na některé není extra velké, přijdou vždy, až když se opravdu nudí a nemají nic lepšího na práci, tak snad se to v nich zlomí a dají tomu více. Vyjímkou je Míša Ludvík, který je na každém tréninku a je velkým příslibem pro klub a. Pochvalu zaslouží i Lukáš Andrýs, který na sobě zamakal neskutečným způsobem. A nesmím taky zapomenout na ,,Přemečka ml.“ (Dan Cvejn) ale toho už beru jako zkušeného mazáka i když věkem je kousek za občankou.

V kabině Áčka jsi už 13 let, jsi šéfem kabiny, jak jsi spokojen s partou v týmu?

Davide už tomu je 16 let, protože mě tenkrát mamka musela omlouvat z tanečních , když jsme měli mistrák, ale urážet se nebudu. S partou jsem spokojený, máme mladý perspektivní tým, když pominu dědka Kaplana a se všemi je ,,bžunda“.

Ty sám říkáš, že není týden, aby ti někdo ze soupeřových fanoušků nenadával. Ty jim velmi rád vtipně odpovídáš, je pravda, že toto vyhledáváš a libuješ si v těchto situacích?

Já sám říkám, že jak v tom zápase nejsou emoce, tak mě to nebaví, ale jak stárnu, tak i toto nějak opadává. Jak říká můj kamarád Miška Brandejs: ,,Petře, začni být vyblázněnej a budeš nejlepší.“ Sice mě nikdo nemá rád, ale mě to nevadí, základ je to soupeři znepříjemnit.

Na závěr nám prozraď, jako největší srandista týmu nějakou vtipnou historku ze svých začátků, či něco úsměvného na nějakého tvého spoluhráče. Něco co naši fanoušci neví.

Vzpomínek je spousta, ale teď mě nic asi nenapadá. Možná když jsme v dřívější době jeli na přátelák do Lhoty, tak ještě u nás hrál Milan Bulavcsjak, který při odjezdu od kabin si položil tašku na střechu auta a po přijetí na hřiště ji začal hledat. Prvně si myslel, že jsme mu ji schovali a pak při zpáteční pátrací akci ji našel vysypanou u Feroda.

Petře děkujeme za čas, který jsi věnoval tomuto minirozhovoru a přejeme ti to nejlepší v osobním i sportovním životě.

David Holman